Existují však také děti, které nejsou očkovány z důvodu víry nebo výhrady svědomí rodičů. Ti mohou žádat o uznání výhrady svědomí pro přijetí dítěte do mateřské školy či jiného předškolního zařízení.
Nejvyšší správní soud v prosinci 2020 dovodil, že ředitelé mateřských škol se těmito výhradami víry či svědomí musí zabývat. Přesněji řečeno musí, při dodržení principu proporcionality, poměřovat kvalitu a přesvědčivost tvrzení žadatele, jenž uplatňuje výhradu svědomí, vůči maximálně akcentovanému zájmu společnosti na ochraně veřejného zdraví a ochraně zdraví a práv ostatních dětí přijatých ke vzdělávání do MŠ.
Sami rodiče mohou tedy žádat o přijetí dítěte do MŠ a odkazovat se na výhradu svědomí či víry. Bude velmi záležet na ředitelích mateřských škol, na jejich přístupu a odhodlání provádět nové kroky ku prospěchu dětí. Za Rozalio však raději mírníme nadšení – je možné, že v praxi se začnou děti přijímat až s dalšími vyhranými soudy. Pokud rodiče podávají žádost o uznání výhrady svědomí či víry, je nutno počítat i s jejím zamítnutím a s následným odvoláním a případně žalobou. Přičemž soudy mohou skončit až v době, kdy jejich dítě bude již školou povinné. Nezbývá však, než se situaci postavit a změnu vydobýt alespoň pro další děti. Rozalio je připraveno pomoci rodičům s každým krokem a podpořit je v tom, aby to dotáhli co nejdále. Spatřujeme v tom příležitost ke změně systému očkování.
Rady a tipy, jak napsat žádost o výjimku k přijetí dítěte do MŠ:
Tip č. 0: Domluvte si s vedením zařízení (ředitelkou či ředitelem) schůzku a proberte situaci osobně. Je dobré vedení MŠ osobně ujistit, že přijetí vašeho dítěte je možné, a poskytnout návod, jak se s tím vypořádat, aby bylo chráněno před případnou pokutou. Manuál pro ředitele najdete ZDE.
I. ŽÁDOST PIŠTE ZA VÁS RODIČE I ZA DÍTĚ
Je důležité vědět, že žadatelem jste vy rodiče, ale zvlášť i vaše nezletilé dítě. Pište žádost za oba subjekty, jménem vaším i jménem dítěte!
Dítě uplatňuje žádost k přijetí k předškolnímu vzdělávání a žádá o zohlednění výhrady svědomí rodičů a rodiče žádají o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání a uplatňují výhradu svědomí – postačí na to jeden dobře formulovaný dokument (nemusíte toto podávat samostatně).
Odůvodnění: Za ohrožení ochrany veřejného zdraví v souvislosti s neočkováním může být postižen pouze a jedině rodič nezletilého dítěte, který příslušnou zákonnou normu svým činem porušil.
Oficiálně platí, že omezovat nenaočkované dítě na jeho vlastních základních právech a svobodách lze pouze tam, kde jeho fyzická přítomnost v kolektivu představuje nezanedbatelné ohrožení zdravotního stavu jiných osob a dětí.
Vedení MŠ by se tedy mělo zajímat o míru ohrožení zdravotního stavu jiných dětí v případě, kdy budou pobývat část dne s jedním nenaočkovaným dítětem navíc.
Vzory žádostí najdete v článku ZDE.
II. PEVNÉ ROZHODNUTÍ
Dejte vedení MŠ najevo, že svým rozhodnutím – ať už bude jakékoliv – na celkovém počtu nenaočkovaných dětí v ČR vůbec nic nezmění.
Tím mu dáte právní jistotu, že nemůže ohrozit systém povinného očkování v ČR jako takový, ani jej ochránit. Vaše ujištění ho podpoří v případné nejistotě. Použijte větu:
„Správnímu orgánu dávám na vědomí své pevné rozhodnutí, že stav očkování mého dítěte zůstane stejný bez ohledu na to, jakým způsobem bude o této žádosti a žádosti o …. (např. přijetí dítěte do mateřské školy) … rozhodnuto.“
III. VÝHRADA VÍRY I SVĚDOMÍ NAJEDNOU
Pokud budete v žádosti uplatňovat současně důvody své víry i svého svědomí, učiňte tak vždy odděleně a tyto argumenty navzájem nespojujte dohromady. K argumentaci vírou si přečtěte článek ZDE (na konci celého dokumentu).
IV. ODŮVODNĚNÍ VÝHRADY SVĚDOMÍ
Výhrada svědomí musí naplňovat 4 podmínky najednou.
42. Z existence výše citovaného nálezu a jeho posouzení problematiky v ústavněprávní rovině (b. 28) vyplývají následující postuláty na oprávněnost světské výhrady svědomí, jež musí být naplněny kumulativně. Jsou jimi (1) ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí, (2) naléhavost důvodů, jež k podpoře své výhrady nositel základní svobody uvádí, (3) konzistentnost a přesvědčivost tvrzení dané osoby a (4) společenské dopady, jež může v konkrétním případě akceptovaná sekulární výhrada svědomí mít.
43. Ústavní soud požaduje, aby v případě splnění všech nastolených požadavků nebylo trváno na povinném očkování dané osoby, tedy aby očkovací povinnost nebyla vůči ní sankcionována, případně jinak vynucována. Explicitně to plyne z příslušných pasáží jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 449/06 (část IV. ab initio, část IV./d tamtéž, zde b. 29), kde se s kogentním akcentem uvádí, že orgán veřejné moci rozhodující o očkovací povinnosti „musí (…) vzít v potaz výjimečné stěžovatelem tvrzené důvody toho, proč se odmítl podrobit očkování“, a v případě existence okolností, zásadně hovořících pro zachování autonomie dané osoby, orgán veřejné moci pak i při vnímání konkrétně působícího veřejného zájmu „nesmí (…) povinnost podrobit se očkování sankcionovat či jinak vynucovat“.
Každou z podmínek musíte v žádosti konkretizovat a dát jí náležitou váhu. Vedení MŠ musíte přesvědčit, že všechny podmínky jsou splněny.
1. podmínka: Ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí
Splnění této první podmínky je snadné a v principu automatické, pokud nedojde k hrubé chybě formulace žádosti. Samotný ÚS k tomu uvádí:
44. Ústavní relevance tvrzení, která jsou obsahem světské výhrady svědomí projevené vůči povinnému očkování, je v posuzované věci naplněna již samotnou kolizí ochrany veřejného zdraví a zdraví osoby, v jejíž prospěch je výhrada svědomí uplatněna (srov. čl. 31 Listiny). Pominout nelze ani tvrzení rodičů o zásahu do jejich práva na rodičovskou péči, garantovaného v čl. 32 odst. 4 Listiny, byť omezitelného zákonem. Imanentním aspektem případu zůstává čl. 15 odst. 1 o svobodě svědomí, resp. přesvědčení nositelů základního práva. Opomenout nelze rovněž často opakovaný argument o očkování jako zásahu do tělesné integrity ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny, i když je zde „ve hře“ nejen nedotknutelnost osoby, ale i (či snad ještě více) aspekt vpravené vakcíny s dlouhodobými účinky do těla s dopadem na zdraví osoby ve smyslu čl. 31 Listiny. Ve všech případech se navíc jedná o základní práva způsobilá ke vzájemnému poměřování (optimalizaci).
Tato tvrzení je potřebné ve vhodné formě a formulaci v žádosti nějak uvést, aby věc v podstatě zřejmá byla i formálně jednoznačně podložená. Již samotné tvrzení vašeho práva na uplatnění výhrady svědomí vůči povinnému očkování v podstatě naplňuje tuto podmínku, ale je vhodné to (pro jistotu) o něco rozšířit. Vodítkem vám může být zmíněné vyjádření Ústavního soudu.
2. podmínka: Naléhavost důvodů, jež k podpoře své výhrady nositel základní svobody uvádí
Tato podmínka leží na výhradně subjektivním posouzení vašich tvrzení a případně přiložených důkazů.
45. Naléhavost důvodů namítaných v rámci výhrady svědomí proti povinné vakcinaci zůstává beze vší pochybnosti v rovině subjektivní. Jde o ono příslovečné „tady a teď“, jež brání bezvýjimečnému podrobení se příkazu zákona. Varietu obsahů námitky je zde nesnadno vymezit; nepochybně mezi ně potenciálně patří i přesvědčení, že může dojít k nevratnému poškození zdraví osoby blízké. Jedná-li se o nezletilého reprezentovaného zákonným zástupcem, musí být zohledněny konkrétní aspekty jeho zájmu na neprovedení vakcinace.
Při sepisování argumentů k této podmínce počítejte již dopředu s tím, že vedení MŠ ji může odmítnout se slovy: „Důvody uvedené v žádosti nejsou dostatečně naléhavé.“
Proto žádost formulujte tak, aby bylo možné se takovému postupu následně bránit. Vedení MŠ má totiž povinnost nejen vyjádřit svůj konečný názor, ale vyrovnat se s tím, proč konkrétní důvody, které jste uvedli, nepovažuje za naléhavé.
Ideální je používat odrážky či čísla, aby bylo zřetelné, kolik je důkazů a jak přesně zní.
Z bodu 45 nálezu ÚS jasně vyplývá význam tvrzení, že: jste přesvědčeni, že by mohlo dojít k nevratnému poškození zdraví vašeho dítěte. Je však nutné náležitě zdůvodnit vaše obavy. Zkuste si zodpovědět otázku: proč by zrovna u vašeho dítěte mělo podstoupením očkování dojít k poškození zdraví? Máte v rodině takové zkušenosti? Je vaše dítě jinak nemocné či reaguje nějak netypicky na nějaké látky? Jsou jeho přímí příbuzní vážně nemocní a existuje možnost, že byste u něj očkováním zvýšili riziko tohoto onemocnění?
Poznámka: K dispozici je dnes celá řada vědeckých prací a důkazů o tom, že existují vrozené predispozice k vyššímu riziku nežádoucích účinků očkování právě u osob s pozitivní rodinnou alergologickou a imunologickou anamnézou. Velmi dobře také víme, že některé ne zcela optimálně účinné vakcíny mají silnější Th2 stimulační profil a z toho důvodu vyšší riziko právě indukce autoimunitních reakcí i poškození. Důkazy těchto skutečnosti v žádosti nepředkládejte. Pokud to dokážete, můžete na svou podporu uvést třeba 3-4 citační odkazy, ale texty plných vědeckých studií nepoužívejte. Pokud to bude MŠ považovat za významné pro své rozhodnutí, má v každém případě procesní povinnost vás vyzvat k doplnění žádosti o důkazy vašich tvrzení. Bude poté pro MŠ velký problém vyrovnat se s odbornými zdroji v cizích jazycích, kterých od vás může obdržet i desítky. Bylo by totiž zcela nepřiměřené, aby po vás pro jejich uznatelnost požadovalo zajistit překlad do českého jazyka.
V tomto bodě uveďte další důkazy, které vám brání nechat dítěti aplikovat očkovací látku, např.:
Třetí podmínka: Konzistentnost a přesvědčivost tvrzení dané osoby
Tato podmínka se může jevit problematická spíše zdánlivě. Ústavní soud přibližuje její naplnění tímto způsobem:
46. Přesvědčivost a konzistentnost tvrzení podporujících výhradu sekulárního svědomí je zapotřebí posuzovat ad personam a nelze je podrobit postulátu objektivní pravdivosti; obsah těchto tvrzení nesmí postrádat hodnotový náboj a příkře protiřečit společenskému prostředí, obstát však musí především před jejich nositelem a jeho nejbližšími. Ústavní soud již dříve (b. 28) požadoval, aby autor výhrady komunikoval s příslušným orgánem veřejné moci, tj. aby neospravedlňoval své přesvědčení teprve v pozdější fázi řízení. To platí i nadále, přičemž samozřejmostí musí být jednoznačnost a patřičná (přiměřená) srozumitelnost projevu svědomí dané osoby.
Je nezbytné a důležité, aby výhrada svědomí byla uplatněna včas. Pokud se očkování (doočkování) skutečně příčí vašemu svědomí, víte to samozřejmě již před podáním každé takové žádosti. Pokud se mu příčí naléhavě, poté by vás to mělo logicky vést k tomu, že své naléhavé důvody uvedete ihned a nenecháte si je „až na později“ nebo „do zálohy“, kdyby něco jiného nevyšlo. To totiž prokazatelně oslabuje vaše subjektivní vnímání jejich naléhavosti a mohlo by být použito (úspěšně) proti vám.
Na konzistentnost a přesvědčivost vaší argumentace lze podat těžko nějaký metodický recept. Buďte zkrátka důrazní, přesvědčiví a jednoznační ve svých tvrzeních, líčeních a popisech. Vložte do toho všeho emocionální náboj, který prakticky všichni dotčení rodiče mají.
Značnou výhodu proto mají rodiče, kteří podali vysvětlení k neočkování již dříve, a to svému pediatrovi nebo ve správním řízení o přestupku s KHS, a mohou se na něj odkazovat a čerpat z něj.
Čtvrtá podmínka: Společenské dopady, jež může v konkrétním případě akceptovaná sekulární výhrada svědomí mít
U této podmínky je podstatné, že její naplnění vlastně vůbec neleží ve vaší argumentaci, nýbrž na argumentaci vedení MŠ, které o žádosti rozhoduje. Právě to si má být vědomo společenských dopadů udělení výjimky.
Pro vedení MŠ bude těžké tvrdit, že udělení takové výjimky, jakou požadujete, již příliš ohrožuje principy ochrany veřejného zdraví.
Nicméně abyste vedení MŠ podpořili ve vyhodnocování společenského dopadu přijetí vaší žádosti, vyzvěte ho, aby ve svém rozhodnutí o vaší žádosti uvážilo a zohlednilo následující okolnosti a odpovědělo na ně:
a) Jaký je počet dětí ve školce, které mají lékařem uznanou kontraindikaci k očkování?
b) Jaký je počet dětí ve školce, které nejsou naočkovány podle očkovacího kalendáře ČR, ale které do školky musí chodit v rámci státem nařízené povinné předškolní docházky?
c) Jaký je počet dětí ve školce, které jsou povinně očkované, ale u kterých vakcíny primárně selhaly a tyto děti proto nejsou účinně chráněné?
d) Jaký je počet dospělých ve školce, kteří z důvodu vyprchání protilátek již nejsou podstoupeným povinným očkováním chráněni?
e) Jaký je počet dospělých ve školce, kteří nebyli naočkováni proti všem devíti dnes povinně očkovaným onemocněním v ČR (tetanus, záškrt, černý kašel, hepatitida B, hemofily B, dětská obrna, spalničky, příušnice, zarděnky), nebo osob, které nemohou prodělání všech těchto devíti onemocnění prokázat?
f) V kolika případech bylo za posledních 20 let v ČR příčinou lokální epidemie v mateřské škole nenaočkované dítě, o jaké onemocnění se konkrétně jednalo a kolik dalších dětí se v takovém případě nakazilo nebo onemocnělo?
g) Zvýší přítomnost vašeho nenaočkovaného dítěte v kolektivu zdravotní riziko ostatním dětem pouze zanedbatelným, nebo již nezanedbatelným způsobem oproti riziku, kterému by byly vystaveny bez udělení výjimky?
h) O kolik procent se zvýší roční riziko nákazy nejrizikovějšího dítěte ve školce tím prostým faktem, že do školky přibude jedno nenaočkované dítě navíc? (A to ke každé nemoci zvlášť.)
i) Pokud nepřítomnost nenaočkovaných dětí ve školkách nikoho významněji na zdraví neohrožuje v Rakousku či v Polsku, proč by tomu mělo být v ČR právě naopak? (Základní lidská práva jsou jenom jedna, jsou obsahově stejná a jsou společná všem. Není důvod, proč by měla mít jiný obsah v různých zemích.)
Dále dodejte vedení MŠ odborné publikace, studie, články, které podporují vaše rozhodnutí o neočkování, a další věcné argumenty; srovnejte například represe vůči neočkovaným dětem u nás a v sousedních státech.
V. Formální náležitosti žádosti
Žádost o uznání výjimky svědomí podávejte odděleně od klasické žádosti o přijetí dítěte (vzory žádostí o přijetí ZDE). Jeden dokument bude tedy samotná přihláška do školky, druhý žádost o uznání výhrady svědomí (či víry). Je vhodné přimět vedení MŠ, aby o žádosti o uznání výjimky rozhodovalo samostatně. V žádosti o přijetí dítěte se již pouze odkažte na samostatně přiloženou žádost o uznání výjimky svědomí. Tento postup má určité výhody v případě, kdy je žádost odmítnuta a věc se dále řeší v odvolání či ve správním soudnictví.
Uveďte ve své žádosti explicitně, že při jakýchkoliv nejasnostech či pochybnostech a při potřebě dalšího objasnění či ozřejmění některých skutečností a tvrzení jste připraveni takové informace podat a doplnit.
Samozřejmě nezapomeňte na nutné formality. Uveďte adresáta, žadatele (své dítě a sebe jako jeho zákonného zástupce), označte věc žádosti i to, co žádáte, uveďte odůvodnění, dataci a místo žádosti a svůj podpis.
Vždy zasílejte doporučeně poštou nebo datovou schránkou. Nenoste nic nikam osobně, aby se to náhodou neztratilo. Na závěr žádosti uveďte i přehledný seznam listinných důkazů, které k ní přikládáte.
Slovo závěrem
Pro dotčení svědomí jsou podstatné zkušenosti, osobní zážitky, prožitky, emotivní reakce. Prakticky lze říci, že výjimku svědomí nelze uznat na základě toho, že rodič něco četl, někde se vzdělal, něco si dovodil a dal do logických souvislostí a nyní už nechce očkovat. Dotčení svědomí má „hlubší životní charakter“. Pro vaši argumentaci v žádosti je mnohem důležitější a významnější, pokud jste se svým dítětem strávili několik bezesných nocí poté, co se po očkování zmítalo v horečkách, nebo jste ho dokonce museli nechat sanitou odvézt na pohotovost, a měli jste tedy velký strach o jeho život a zdraví, než že jste viděli tři klíčové dokumenty popisující mechanismy nežádoucích účinků očkování na YouTube. Je mnohem důležitější, že jste předsedou nebo aktivním členem organizace, která je v pravidelném kontaktu s lidmi tragicky zasaženými očkováním, než že jste imunolog. Je mnohem důležitější, že jste laborant, který přímo osobně poznal zákulisí manipulace s výsledky klinických studií při výzkumu vakcín, než že jste vědec, který o nějakém tématu napsal uznávaný kritický článek. Vaše osobní prožitky týkající se nežádoucích důsledků očkování v nejbližším okolí jsou významnější než vaše teoretické znalosti toho, co vše by mohlo třeba nastat. S tímto je nutné přemýšlet nikoliv o tom, co v žádosti máte uvést (tam uveďte všechno, co jen můžete), ale jaké věci máte především zdůraznit a o které opřít a dovodit dotčení svého svědomí. Tedy co hlavně uvést ve své žádosti.
Dobře sepsaná žádost o uznání výjimky svědomí nemůže mít pár vět a jeden strohý odstavec věcné argumentace. Jejím cílem je přesvědčit vedení MŠ, že si tuto výjimku opravdu můžete nárokovat. Práce kvapná vám zde bude skutečně málo platná. Stejně tak různé mustry šířené na internetu mohou být spíše ke škodě věci (pokud nepůjde pouze o mustry formálního zpracování a osnovy žádosti). Této žádosti je opravdu potřeba věnovat péči a pozornost a zpracovat si ji individuálně právě pro sebe. Každý má své vlastní reálie a zkušenosti. Svědomí každého bylo dotčeno za odlišných okolností.
Vzory žádostí (technický i výjimku) o přijetí dítěte do MŠ naleznete ZDE.
Manuál pro ředitele najdete ZDE.
Při sepisování tohoto textu jsme vycházeli z materiálu MUDr. Jana Vavrečky, kterému za něj velmi děkujeme! Celý materiál doporučujeme přečíst ZDE.
]]>Při ústním jednání bývá obvykle za KHS přítomen pracovník úřadu, právník a pracovník z oddělení epidemiologie. Na pohovor si ideálně dopředu připravte písemné vyjádření, ve kterém popište všechny důvody, které vás k nenaočkování dítěte vedly, nebo si připravte své argumenty alespoň v bodech a na jednání je předneste. To, co řeknete, musí být zaprotokolováno, v protokolu tedy vaše argumenty budou uvedeny. Opřete se o osobní zkušenosti (rodinná anamnéza, předchozí negativní zkušenosti s očkováním), ale také o teoretické důvody (složení vakcín, nedostatek studií apod.). Požadujte založení svého písemného vyjádření do spisu. Při ústním pohovoru se na něj můžete odvolávat.
U přestupku existuje promlčecí lhůta v délce jednoho roku, která počíná běžet následující den ode dne spáchání přestupku, v případě očkování jde o horní hranici termínu, do kterého má být dítě plně naočkováno – hexavakcínou do 13 měsíců, MMR vakcínou do 18 měsíců věku, tj. 18 měsíců + 12 měsíců = 30 měsíců, je-li přestupkové řízení zahájeno později než ve věku 30 měsíců vašeho dítěte, přestupek je promlčen a pokutu nelze uložit.
KHS vám velmi pravděpodobně udělí pokutu, přičemž se může vést (a většinou vede) společné řízení, ale proti každému rodiči. Pokutu lze uložit až do výše 10 000 Kč pro každého z rodičů, plus správní poplatek ve výši 1000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se můžete do 15 dnů od jeho doručení odvolat k Ministerstvu zdravotnictví (MZ). Povinnost zaplacení pokuty se tak odkládá až do rozhodnutí MZ, které může pokutu potvrdit, snížit, nebo zrušit. Nemůže ji navýšit!
V odvolání rozporujte všechna tvrzení KHS, se kterými nesouhlasíte.
Pokud MZ odvolání zamítne, jste povinni stanovenou pokutu uhradit do 15 dnů, nebo můžete požádat o splátkový kalendář. Můžete také podat správní žalobu (ta ale nemá odkladného účinku, o ten se musí požádat u soudu zvlášť).
Podrobnější informace najdete v rozsáhlém textu níže nebo nám napište na [email protected], kde vám s vyjádřením, odvoláním nebo čímkoliv dalším rádi pomohou.
V případě, že vás kontaktuje hygienická stanice (nejčastěji formou oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání), je důležité jí zaslat nebo předat vaše vyjádření s vysvětlením důvodů neočkování s důrazem na to, že spočívají ve svobodě myšlení a svědomí. Pokud Vám hygienická stanice rovnou uloží pokutu příkazem, je potřeba nejprve podat proti takovému rozhodnutí odpor, čímž bude zahájeno běžné řízení o přestupku. V případě zahájení řízení o přestupku máte právo u hygienické stanice nahlédnout do spisu, který si o vás vede a ve kterém shromažďuje podklady. Na základě toho můžete navrhovat důkazy (např. ke zdravotnímu stavu dítěte, pokud byly dány kontraindikace). Můžete zde ale i zjistit, zda vás úřadu udal dětský lékař, což by bylo porušení jeho povinné mlčenlivosti, na které si můžete stěžovat u České lékařské komory nebo u odboru zdravotnictví příslušného krajského úřadu.
Hygienická stanice si vás také předvolá na ústní jednání. Pokud se ho zúčastníte, je vhodné si průběh jednání nahrávat na diktafon (tajně bez upozornění) kvůli možnému nátlaku ze strany úředníků, který není ničím výjimečným a na který si můžete stěžovat nadřízeným nebo i u veřejného ochránce práv. Pokud se jednání nechcete účastnit (právě z důvodu vyhnutí se nepříjemnému nátlaku), můžete se omluvit a odůvodnit to tímto způsobem: „Na ústní jednání se nedostavíme z důvodu využití svého práva dle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod na odepření výpovědi. Věc můžete projednat v naší nepřítomnosti. Jsme předvoláni pouze jako podezřelí ze spáchání přestupku a využíváme svého práva odepřít výpověď. Zároveň v předvolání nebyl uveden jiný právní důvod, u kterého by nebylo možné odepřít osobní účast. Pokud by bylo předmětem ústního jednání poučení o očkování, uvádíme, že jsme plně poučeni, a to na základě vlastního vyhledávání informací i informování od dětského lékaře, který má tuto povinnost ze zákona. Právo podezřelého z přestupku odepřít osobní účast na jednání vyložil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1849/2008: vyplývá-li z dosud zjištěných skutečností závěr, že předvolaný je pravděpodobným pachatelem přestupku, je vynucování jeho přítomnosti za účelem poskytnutí výpovědi, a to pomocí sankcí, problematické z důvodů porušení jeho práva garantovaného mu čl. 6odst. 1 Úmluvy [o ochraně lidských práv a základních svobod]“. Hygienická stanice Vás nemůže donutit k očkování, může vám pouze uložit pokutu v případě, že dospěje k názoru, že jste se dopustili přestupku. Nicméně vy byste měli využít v řízení všech argumentů ve svůj prospěch, zejména rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého nelze rodiče sankcionovat ve výjimečném případě, kdy je očkování v rozporu s jejich myšlením a svědomím.
Sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí vás budou kontaktovat typicky v případě, že jim neočkování dítěte oznámil dětský lékař. Děje se tak na základě zákona, podle kterého lékaři mohou a musí hlásit podezření na zanedbávání péče o dítě. Neočkování dítěte lékaři často jako zanedbávání lékařské péče vnímají, proto tyto případy hlásí, i když je to nepřiměřené. Sociální pracovnice pak vyžadují vysvětlení postoje rodičů a někdy se je snaží přimět k očkování. Nesmí však na rodiče vyvíjet nepřiměřený nátlak nebo dokonce vyhrožovat odebráním dětí. Takové praktiky v minulosti označil veřejný ochránce práv za zcela nepřijatelné a v rozporu se zájmem dítěte, a tedy i v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Z kontaktu se sociálními pracovnicemi není třeba mít obavy, protože prakticky jde jen o vysvětlení postoje rodičů a orgán sociálně-právní ochrany dětí nemá žádný prostředek, jak rodiče donutit k očkování.
Vyjádření níže je pouze vzorem, optimální je napsat vlastní vyjádření svými vlastními slovy. Zejména pokud jde o přestupkové řízení před hygienickou stanicí, je vhodné nedat úředníkům šanci, aby mohli tvrdit, že nejde o skutečný postoj rodičů, ale o text stažený z internetu. Text také můžete rozšířit o další vaše argumenty a informace k vašemu případu. Můžete podrobněji uvést jaké informace k očkování jste si vyhledali a nastudovali, a odkázat i na odborné texty či předchozí zkušenosti s očkováním vaše nebo vašich známých. Můžete popsat váš životní styl, léčebné postupy, které praktikujete, zdravotní stav dítěte, případnou genetickou zátěž v rodině apod.
Vzorový text je formulován jako univerzální, ale vy jej též můžete přizpůsobit podle toho, komu je určen – zda pediatrovi, hygienické stanici nebo sociálním pracovnicím. U dětského lékaře můžete akcentovat, že jste z jeho strany byli nedostatečně poučeni, že vám nenabídl alternativy (např. jiné očkovací schéma nebo jiné vakcíny) nebo že on sám nechce za případné nežádoucí účinky převzít odpovědnost. V případě hygienické stanice můžete zdůraznit, že z vaší strany nejde o přestupek, že vaše jednání postrádá společenskou nebezpečnost a že se jednáním naopak snažíte bránit škodám na zdraví dítěte. Také můžete v textu navrhovat důkazy. A v případě vyjádření pro orgán sociálně-právní ochrany dětí je namístě zdůraznit, že nejde o žádné zanedbávání péče o dítě, ale naopak o pečlivý a informovaný přístup v zájmu dítěte.
Jana a Jan Noví
zákonní zástupci nezletilé Anny Nové, nar. 29. 11. 2013
Francouzská 30
11010 Praha 1
Jméno a adresa ordinace dětského lékaře
nebo
adresa příslušné hygienické stanice
nebo
adresa orgánu sociálně-právní ochrany dětí
V Praze dne 1. 3. 2014
Vyjádření k neočkování nezletilé
K neočkování naší dcery Anny Nové, nar. 29. listopadu 2013, proti tetanu, černému kašli, záškrtu, virové hepatitidě B, přenosné dětské obrně a haemophilus influenzae b uvádíme následující:
Odvoláváme se na naše základní právo na svobodu myšlení a svědomí a na naše právo rodičů pečovat o děti v souladu s tímto myšlením a svědomím a rovněž na právo naší dcery na tuto naši rodičovskou péči.
Na základě prostudování mnoha informací jsme dospěli k uváženému a pevnému přesvědčení, že očkování není v zájmu naší dcery a ochrany jejího zdraví, a naše svědomí nám nedovoluje ji nechat očkovat. Nejedná se o zanedbávání péče o ni,ale naopak o výsledek důkladného zvažování jejích zájmů a všech pro a proti očkování. Toto přesvědčení má jak racionální, tak i filosofickou povahu.
Je známo, že očkování způsobuje velké množství závažných nežádoucích účinků (neurologická a autoimunitní poškození, diabetes, alergie, ekzémy) a v nejhorším případě i smrt. Vakcíny obsahují toxické látky nebo jejich zbytky. Nežádoucí účinky nejsou dostatečně sledovány. Neexistují žádné dlouhodobé a objektivní studie, které by prokazovaly, že přínos očkování v populaci převažuje nad jeho riziky. Výhody očkování a jeho účinnost jsou sporné. Očkovacímu systému v České republice, který je pod vlivem farmaceutického průmyslu, nedůvěřujeme.
Jsme příznivci zdravého životního stylu a přirozených léčebných přístupů. Podle našeho přesvědčení je pro dítě nejlepší přirozeně vytvořená imunita, kterou by očkování mohlo narušit a trvale ji poškodit.
S ohledem na to, že rizika spojená s očkováním nejsou zanedbatelná a že stát nepřevzal odpovědnost za škodu na zdraví způsobenou nežádoucímu účinky očkování, je v rozporu s právem na zdraví naší dcery, aby byla nucena k očkování a vystavena tak riziku bez možnosti odškodnění.
Kromě toho jsou vakcíny vyráběny za použití laboratorních zvířat, což považujeme za eticky problematické.
Odkazujeme na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 449/06 ze dne3. 2. 2011, podle kterého nelze povinnost podrobit se očkování sankcionovat či jinak vynucovat ve výjimečných případech, kdy existují zásadní ústavně relevantní důvody, jako je např. víra a přesvědčení rodičů. Právě taková výjimka plně dopadá i na náš případ.
Jana Nová Jan Nový
]]>Vážená paní doktorko,
rozhodli jsme se podstoupit povinné očkování naší dcery/syna …………….. (RČ ……………….) proti 6 infekčním onemocněním, jak je naší povinností uloženou vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.
Avšak poté, co jsme se začali zabývat vlastnostmi vakcín, kterými by mohlo být očkování provedeno, zásadně odmítáme podstoupení očkování všemi dostupnými vakcínami na trhu. Tyto vakcíny nemají dle našeho názoru dostatečně vědecky vyloučené závažné nežádoucí účinky a imunologická rizika, která se mohou rozvinout v onemocnění s delším časovým odstupem po podání těchto vakcín.
Dále u těchto vakcín není spolehlivě prokázáno, že po jejich podání vzniklé protilátky skutečně zabrání vzniku onemocnění a nepovedou pouze k jeho modifikovanému atypickému průběhu. Dosud známé závažnější vedlejší účinky těchto vakcín jsou častější, než jsme ochotni připustit a akceptovat u naší dcery. Rádi bychom její zdraví ochránili dostatečně účinnou a zároveň dostatečně bezpečnou vakcínou, avšak tyto vakcíny naše očekávání rozhodně nesplňují.
V tomto ohledu jsme přesvědčeni, že po nás není nikdo oprávněn vynucovat provedení očkování právě těmito vakcínami a vnutit nám jejich spotřebu a použití. Dle našeho názoru by právě toto představovalo porušení přinejmenším práva naší dcery na osobní bezpečnost dle čl. 6 Listiny základních práv Evropské Unie.
Žádáme Vás proto o návrh jiné vakcíny, která je po stránce svých vlastností naprosto bezpečná (tj. bez jakýchkoliv nežádoucích účinků) z pohledu známých a vědecky dostatečně prokázaných skutečností a nikoliv pouhých hypotéz a předpokladů.
Žádáme, aby toto „PROHLÁŠENÍ“ bylo archivováno ve zdravotnické dokumentaci naší dcery.
Děkujeme Vám za respektování našich práv a našeho rozhodnutí a za Váš profesionální přístup.
Zákonní zástupci:
]]>Mateřská škola v Praze 4 v roce 2016 nepřijala dítě, které povinné očkování nemělo. Rodiče nesouhlas s vakcinací zdůvodnili rozporem s morálním principem neubližování či nezraňování, obsaženým v jejich buddhistické víře. Argumentovali tím, že vakcíny jsou testovány na zvířatech a lidech. Zároveň byli členy spolku prosazujícího svobodnou volbu rodičů v očkování dětí.
Splnění očkovací povinnosti patří k podmínkám přijetí do mateřských škol. Zákon o ochraně veřejného zdraví nyní umožňuje přijmout neočkované dítě pouze v případě, že je vůči nákaze prokazatelně imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro zdravotní kontraindikaci.
Městský soud v Praze ovšem dospěl k závěru, že i v řízení o přijetí do školky je nutné zvážit takzvanou výhradu víry a světskou výhradu svědomí. Ústavní soud v minulosti řekl, že na základě jedné či druhé výhrady lze v odůvodněných případech upustit od sankce pro rodiče za to, že nenechali dítě očkovat.
Nepřijetí dítěte do školky sice není sankcí, ale také může mít závažné dopady, správní orgány se tedy musí výhradami přinejmenším seriózně zabývat i v tomto typu řízení. V některých případech pak podle městského soudu mohou převážit individuální zájmy nad veřejným zájmem na ochraně zdraví.
Pražský magistrát s rozsudkem městského soudu nesouhlasil a podal kasační stížnost. NSS ji zamítl. Konstatoval, že správní orgány skutečně musí poměřovat na jedné straně kvalitu a přesvědčivost tvrzení žadatele uplatňujícího výhradu svědomí, na druhé straně pak maximálně akcentovaný zájem společnosti na ochraně veřejného zdraví.
Výjimek podle NSS nemá být mnoho. „Příliš široký výklad a aplikace práva projevovat své náboženské vyznání nebo uplatňovat sekulární výhradu svědomí by mohly vést k rozkladu systému povinného očkování a v důsledku toho být hrozbou pro zdraví zejména těch dětí a dospělých, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou prostřednictvím vakcinace proti daným onemocněním bránit,“ zdůraznil NSS.
Zdroj: ČTK; NSS
]]>Ústavní soud, Brno, TZ 117/2018, usoud.cz
II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zamítl ústavní stížnost stěžovatelky, neboť neshledal, že by napadená rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze porušila její základní práva. Současně však Ústavní soud konstatoval, že v řízení před obecnými soudy byla porušena základní práva stěžovatelčiny nezletilé dcery (vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem), konkrétně její právo na participaci na řízení, které se jí dotýká, podle čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a právo na projednání věci v její přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Řízení před okresním soudem bylo zahájeno na návrh otce nezletilé dívky, který mimo jiné žádal, aby soud nahradil nesouhlasné stanovisko stěžovatelky s provedením tzv. povinného očkování jejich jedenáctileté dcery. Stěžovatelka s očkováním dcery nesouhlasila a poukazovala na svou svobodu svědomí; obávala se o zdraví dcery s ohledem na nežádoucí účinky vakcín a zpochybňovala i potřebnost sporného očkování. Okresní soud svým rozhodnutím nahradil stěžovatelčino nesouhlasné stanovisko a dal souhlas s očkováním nezletilé dívky. Toto rozhodnutí následně potvrdil i krajský soud v odvolacím řízení. Nezletilá dívka byla v celém řízení před obecnými soudy zastoupena opatrovníkem – orgánem sociálně-právní ochrany dětí a v řízení před okresním soudem byla též vyslechnuta; jinak se řízení přímo neúčastnila a nebyla o něm ani o jeho výsledku přímo informována.
Ústavní soud se ve svém rozhodnutí nejprve zabýval námitkami stěžovatelky, která poukazovala především na porušení své svobody svědomí. Ústavní soud navázal na svou dřívější judikaturu k tzv. povinnému očkování a posuzoval, zda stěžovatelka oprávněně uplatnila výhradu svědomí vůči očkovací povinnosti své dcery. Tomu Ústavní soud nakonec nepřisvědčil. Zdůraznil přitom, že ani v situaci názorového sporu mezi rodiči ohledně očkování dítěte není obecně vyloučeno, aby jeden z rodičů úspěšně uplatnil výhradu svědomí, avšak v takovém případě bude nutno vážit svobodu svědomí rodiče oponujícího očkování jak s veřejným zájmem na ochraně zdraví, tak s totožnou svobodou svědomí druhého rodiče, neboť právo na péči o dítě a jeho výchovu náleží oběma rodičům. Oprávněná výhrada svědomí vůči jakékoli zákonné povinnosti navíc může být uplatněna jen v mimořádných případech a mimo jiné musí být opřena o dostatečně naléhavé důvody. V posuzovaném případě ovšem stěžovatelka takové důvody neuváděla; dostatečně naléhavé důvody totiž nelze založit ani na předchozí špatné zkušenosti s očkováním, po němž se u očkovaného dítěte projevily jen méně závažné vedlejší účinky, ani na poukazu na velmi závažnou reakci jiné osoby (byť ze širšího příbuzenstva) na zcela odlišné nepovinné očkování, ani na samotných pochybnostech o přínosu očkování pro dotčené dítě. Ústavní soud rovněž neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena další ústavně zaručená práva stěžovatelky, jako její ústavní rodičovská práva a právo na spravedlivý proces. Proto byla její ústavní stížnost zamítnuta.
Při posuzování podané ústavní stížnosti ovšem Ústavní soud zároveň zjistil, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení ústavně zaručených práv nezletilé dívky. Ta sice nebyla stěžovatelkou, ale vedlejší účastnicí v řízení před Ústavním soudem; nicméně vázán principem nejlepšího zájmu dítěte byl Ústavní soud povinen zasáhnout a deklarovat porušení jejích ústavně zaručených práv. K tomu došlo tím, že dívka nebyla s vedením řízení náležitě seznámena a do řízení zapojena, přestože se v něm fakticky jednalo o zásahu do její fyzické integrity (provedení očkování). Okresní soud sice dívku vyslechl a zjišťoval její názor (dívka s očkováním nesouhlasila), avšak už jí nesdělil, proč se na její názor ptá, jaké řízení se vede a jaká v něm má práva, a především ji následně vůbec neinformoval o tom, jak řízení dopadlo a jak byl její názor zohledněn. O vedení odvolacího řízení, a tedy ani o jeho výsledku, dívka nebyla zpravena vůbec. K tomu navíc přistoupila skutečnost, že sice dívka byla v řízení zastoupena kolizním opatrovníkem, ovšem ani to jí nikdo oficiálně nesdělil a kolizní opatrovník s ní v podstatě vůbec nekomunikoval, setkal se s ní jen jedinkrát, při pohovoru se soudcem okresního soudu.
Ústavní soud v nálezu zdůraznil, že i nezletilé dítě je plnohodnotným účastníkem řízení, které se jej bezprostředně dotýká; má tedy právo být důležitým aktérem řízení, nikoli jen objektem ochrany či pasivním pozorovatelem rozhodování o své záležitosti. Právo dítěte být slyšeno v řízení, které se jej týká, zaručené čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, se neomezuje na pouhé zjištění názoru dítěte na projednávanou záležitost, dítě nemůže být vnímáno jen jako zdroj informací. Toto právo naopak zahrnuje další komunikaci s dítětem a informování jej o řízení, včetně toho, jak nakonec bylo rozhodnuto v jeho záležitosti a jak byl zohledněn jeho názor, pokud jej dítě vyjádřilo. Za dodržení tohoto práva přitom odpovídá soud. Pokud je dítě způsobilé k tomu, aby v řízení bylo vyslechnuto přímo soudem, a neodporuje to ani jeho nejlepšímu zájmu, pak by to měl být také přímo soud, kdo dítěti své rozhodnutí přístupnou formou vysvětlí. Takové informování dítěte přímo soudem jako nestrannou a neutrální autoritou je zcela zásadní tam, kde rodiče dítěte či jiné osoby mu blízké vystupují v soudním řízení proti sobě, a proto poté ani nemusí být schopni dítě nezkresleně informovat o průběhu a výsledku řízení. Právě k tomu ostatně došlo i v případě posuzovaném Ústavním soudem.
Ústavní soud se dále věnoval též otázce zastupování dítěte ustanoveným kolizním opatrovníkem (zpravidla orgánem sociálně-právní ochrany dětí). Pokud je nezletilé schopno pochopit, že se vede soudní řízení, které se jej týká, pak by zásadně mělo docházet k určité komunikaci a kontaktu mezi ním a kolizním opatrovníkem, a to způsobem a v míře, které odpovídají věku, vyspělosti, preferencím a nejlepšímu zájmu dítěte. Pokud naopak dítě vůbec neví, že je řádným účastníkem řízení, že jej v tomto řízení někdo zastupuje a jak, či dokonce že vůbec je vedeno řízení v jeho věci, pak zpravidla dochází k porušení jeho práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny, aby bylo přítomno projednání své věci.
V projednávaném případě nebyly uvedené principy dodrženy. Nezletilá dívka naopak podle svého vlastního vyjádření měla nakonec pocit, jako by vlastně u soudu vůbec nebyla a nebylo bráno v potaz, co říká. Ústavní soud tedy shledal porušení jejích ústavně zaručených práv a konstatoval je ve výroku. Zároveň ovšem napadená rozhodnutí nezrušil, a to z důvodu, že toto porušení bylo zčásti dodatečně zhojeno v řízení před Ústavním soudem, aniž mohlo být více zhojeno v případném novém řízení před obecnými soudy; navíc toto porušení nemělo vliv na výsledek řízení před obecnými soudy a nevedlo ani k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. V řízení před Ústavním soudem byla nezletilá dívka zastoupena Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí jako opatrovníkem; tento opatrovník se s dívkou setkal a poskytl jí potřebné informace jak o řízení před obecnými soudy a jeho výsledku, tak obecně o problematice očkování, tak o řízení před Ústavním soudem a zároveň následně informoval Ústavní soud o stanovisku své opatrovanky. Senát Ústavního soudu pak soudkyni zpravodajku pověřil, aby o přijatém nálezu zpravila nezletilou dívku. Soudkyně zpravodajka tak po vyhlášení nálezu učinila dopisem adresovaným dívce.
K výroku II. nálezu uplatnil odlišné stanovisko soudce Vojtěch Šimíček.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 725/18 včetně disentu je dostupný zde (345 KB, PDF).
Článek přebrán z: https://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews[tt_news]=5954&cHash=bc01291a4e18b32f46095fcb746e98af
]]>Pojišťovny nemají právo odmítat hrazení povinného očkování a lékaři je zakázáno přijímat úplatu za služby, které jsou hrazeny pojišťovnou. Dítě má tedy nárok na bezplatné povinné očkování, je-li to v souladu s SPC vakcín či odbornými poznatky. Pokud Česká vakcinologická společnost připouští, že je možné očkovat děti hexavakcínou (proti tetanu, černému kašli, záškrtu, přenosné dětské obrně, hepatitidě typu B, haemophilus influenzae typu B) do šesti let věku, není to snad odborně podloženo? Zároveň MMR vakcína (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) není věkově ohraničená.
Pokud po vás pediatr vyžaduje úhradu očkování a selhaly veškeré pokusy o domluvu s ním, můžete na něj podat stížnost. Vzor najdete níže. Pokud se vám nechce vydávat touto cestou, zkuste jiné možnosti:
Může se hodit:
Jméno a příjmení lékaře/ky
Ulice, č. p.
PSČ Město
IČ:
V městě dne 1. 1. 2022
Pacient: nezletilý Jan Novák, nar. 25. 10. 2019
Zastoupen: Martinou Novákovou a Jiřím Novákem, zákonnými zástupci nezletilého
všichni bytem Májová 25, 200 00 Praha
Stížnost dle § 93 a násl. zákona o zdravotních službách
Mimosoudní výzva k poskytnutí hrazené zdravotní péče
Vážená paní doktorko,
obracíme se na Vás s touto stížností a výzvou z důvodu, že jste našemu synovi Janu Novákovi odmítla poskytnutí zdravotní péče, na kterou má ze zákona nárok.
ZDE NAPIŠTE, JAKÉ SKUTEČNOSTI PŘEDCHÁZELY TÉTO STÍŽNOSTI A VÝZVĚ, NAPŘ.:
Dne 8. 2. 2022 jsme se na Vás obrátili e-mailem s dotazem na objednání syna k povinnému očkování kvůli splnění podmínek pro přijetí k předškolnímu vzdělávání. Na to jste odpověděla, že vzhledem k tomu, že vakcíny nebyly podány v termínu daném státem, budeme si je muset uhradit s tím, že cena za hexavakcínou je okolo 1.700,- Kč a cena Priorixu je okolo 500,- Kč.
Po poradě s právníky jsme jako zákonní zástupci nezletilého přesvědčeni, že vyžadováním úhrady za provedení očkování a neposkytnutím součinnosti k jeho provedení z veřejného zdravotního pojištění porušujete jeho práva.
Syn má na základě čl. 31 Listiny základních práv a svobod právo na ochranu zdraví a právo na bezplatnou zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek, které stanoví zákon. Kromě toho v případech dětí vyžaduje Úmluva o právech dítěte, aby zájem dítěte byl zohledňován jako přední hledisko při jakékoliv činnosti týkající se dětí (čl. 3) a dále aby bylo zajištěno právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu včetně přístupu k preventivní zdravotní péči (čl. 24).
Právo pojištěnce na hrazené zdravotní služby vyplývající z Listiny základních práv a svobod upravuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Konkrétně podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) má pojištěnec právo na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu.
Očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, virové hepatitidě B, dětské obrně, spalničkám, zarděnkám a příušnicím odpovídá definici hrazených zdravotních služeb dle § 13 zákona o veřejném zdravotním pojištění a konkrétně je do hrazených zdravotních služeb řadí i ustanovení § 30 odst. 2 téhož zákona, jako jedinou podmínku zmiňuje stanovené antigenní složení očkovací látky. Podle tohoto ustanovení jsou hrazenými službami očkování a úhrada léčivých přípravků obsahujících očkovací látky pro pravidelná očkování podle antigenního složení očkovacích látek stanoveného Ministerstvem zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
Tento zákon pro poskytnutí uvedeného očkování jako hrazené služby nestanoví podmínku jeho provedení v termínech stanovených vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ani neodkazuje na žádné časové limity pro provedení očkování. V případě, že by vůle zákonodárce byla hrazené očkování časově omezit, jistě by to bylo přímo v zákoně zmíněno stejně jako v případě antigenního složení. Termíny stanovené v této vyhlášce navíc nemohou z právního hlediska omezovat právo pojištěnce na bezplatnou zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, neboť toto omezení by v souladu s výše uvedeným čl. 31 Listiny základních práv a svobod a též čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod musel stanovit přímo zákon, a nikoliv pouhá vyhláška, tedy podzákonný právní předpis.
Stejný právní názor má i uznávaný právník specializující se na zdravotnické právo JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M., který uvedl: „Rozsah, ve kterém jsou pojišťovny povinny hradit péči, je dán výhradně zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Ten říká, že hrazenými službami jsou očkování a úhrada léčivých přípravků, které obsahují očkovací látky pro pravidelná očkování podle antigenního složení očkovacích látek. Tyto látky jsou stanovené ministerstvem zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví.“ Podle něj to znamená, že pojišťovna je povinna uhradit všechny očkovací látky, které mají složení uznané ministerstvem. „Nikde není omezeno, že by se hradily jen v určitém časovém rozsahu.“[1]
Podle Dostála se vyhláška úhrad vůbec netýká, neboť uvádí: „Jde o prováděcí vyhlášku k zákonu o ochraně veřejného zdraví, která určuje termíny očkování. Pokud k němu dojde jindy, rodiče se vystavují i riziku pokuty. To ale nezbavuje pojišťovnu povinnosti očkování uhradit, a to i když je opožděné. Úhradový zákon totiž na tuto vyhlášku nijak neodkazuje.“ Pojišťovna by podle něj mohla úhradu odmítnout jen tehdy, pokud by očkování proběhlo tak pozdě, že by nemělo žádný medicínský přínos. Závěrem uvedl: „Pojišťovny nemohou úhradu krátit už proto, že nárok na úhradu očkovacích látek je nárokem dítěte – malého pojištěnce. To, že rodiče na očkování zapomenou, odmítnou ho nebo nestihnou termín, není žádným důvodem, aby bylo dítě nároku na úhradu léčivých přípravků zbaveno.“
K nedodržení vyhláškou stanovených termínů pro pravidelná očkování uvádíme, že v případě našeho syna bylo očkování odloženo na naši žádost, a to nikoliv z důvodu zanedbání péče, ale z důvodu našeho přesvědčení a svědomí a po posouzení nejlepšího zájmu dítěte.
Na základě výše uvedeného a na základě § 31 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, Vás žádáme o zodpovězení následujících otázek:
Dále žádáme o projednání tohoto podání jako stížnosti ve smyslu § 93 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a vyřízení stížnosti ve zákonné lhůtě. V rámci vyřízení stížnosti požadujeme omluvu za to, že jste našemu synovi protiprávně odmítla poskytnout hrazenou zdravotní službu z veřejného zdravotního pojištění.
V případě, že nadále budete odmítat poskytnout našemu synovi požadované očkování hrazené z veřejného zdravotního pojištění, jsme připraveni se proti porušení práv našeho syna bránit soudně, jak ostatně v těchto případech doporučuje i náměstkyně Ministerstva zdravotnictví pro ekonomiku a zdravotní pojištění Ing. Helena Rögnerová. Upozorňujeme, že v takovém případě budeme požadovat i náhradu nákladů soudního řízení.
S pozdravem
Martina a Jiří Novákovi
zákonní zástupci nezl. Jana Nováka
[1] Článek „Pojišťovny nehradí odložená očkování. Ministerstvo má zmatky ve výkladu“ ze dne 25. 2. 2018. Dostupný zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/povinne-ockovani-odlozeni-proplaceni-ministerstvo-zdravotnictvi-zdravotni-pojistovny.A180221_200521_domaci_ale.
]]>8. 4. 2021
Tento dokument představuje nástroj pro média, vydaný v kontextu oznámení výše uvedeného rozsudku. ESLP nijak nezavazuje.
Na co si stěžovatelé stěžovali?
Stěžovatelé poukazovali na důsledky nedodržení všeobecné zákonné povinnosti v České republice zajistit očkování dětí proti nemocem, které jsou lékařské vědě dobře známé.
Co česká legislativa stanovuje?
V České republice upravuje očkování osob s trvalým a dlouhodobým pobytem zákon o ochraně veřejného zdraví spolu s prováděcí ministerskou vyhláškou podle daného časového plánu. U dětí mají povinnost zajistit dodržení zákona jejich rodiče. Pokud tak neučiní, jedná se o přestupek, přičemž zařízení poskytující péči o děti do věku tří let a další typy předškolních zařízení (tj. ty starající se o děti až do školního roku následujícího po datu, kdy dosáhnou šesti let) mohou přijímat pouze děti, které jsou řádně očkované, které mají potvrzeno, že získaly imunitu jinými způsoby, nebo které nemohou podstoupit očkování ze zdravotních důvodů.
Kterých vakcín se to týká?
Legislativa upravuje vakcíny proti dětským nemocem, které jsou lékařské vědě dobře známé, konkrétně záškrt, tetanus, černý kašel, hemofilová infekce typu b, dětská obrna, žloutenka typu B, spalničky, příušnice, zarděnky a – u dětí se stanovenými zdravotními indikacemi – pneumokokové infekce.
Jaké byly důsledky nesplnění očkovací povinnosti pro stěžovatele?
Pět žádostí podali „dětští stěžovatelé“, kteří nebyli přijati do mateřské školy nebo jejichž přijetí bylo zamítnuto, jelikož nebyli očkováni, nebo jejich očkování neodpovídalo časovému plánu stanovenému legislativou.
Jednu žádost (od p. Vavřičky) předložil otec, jenž své dvě děti nenechal očkovat. Dopustil se tak přestupku a byla mu uložena pokuta.
Jaké byly konkrétní stížnosti stěžovatelů?
Stěžovatelé spoléhali na několik ustanovení, zejména na článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (právo na respektování soukromého života).
Proč soud nezjistil porušení článku 8 Úmluvy?
Soud rozhodl, že opatření, na která si stěžovatelé stěžovali, posouzená v kontextu národního systému, jsou opodstatněně přiměřená vůči legitimním cílům, které český stát sleduje skrze očkovací povinnost. Soud došel k závěru, že české úřady nepřekročily širokou diskreční pravomoc („prostor pro uvážení“), kterou v této oblasti požívají.
Jakou argumentací dospěl soud k tomuto závěru?
Podle judikatury soudu představuje povinné očkování coby nedobrovolný lékařský zákrok zásah do práva na respektování soukromého života. V aktuálním případě k takovému zásahu došlo, přestože se žádné nucené očkování neuskutečnilo.
Cílem české legislativy je ochrana proti nemocem, které mohou představovat vážné zdravotní riziko. To se týká těch, kteří jsou očkováni, i těch, kteří očkováni být nemohou, a tudíž jsou zranitelní a spoléhají na dosažení vysoké úrovně proočkovanosti ve společnosti všeobecně jako ochrany proti zmíněným nakažlivým onemocněním. Tento záměr koresponduje s cíli ochrany zdraví a ochrany práv druhých, jak je uvádí článek 8 Úmluvy.
Podle judikatury soudu spadají záležitosti týkající se zdravotní politiky do prostoru pro uvážení národních úřadů. V aktuálním případě, který se týká konkrétně povinného charakteru očkování dětí, musí být tento prostor široký.
Články 2 (právo na život) a 8 (právo na respektování soukromého života) ukládají členským zemím pozitivní závazek podniknout náležitá opatření na ochranu života a zdraví osob v jejich jurisdikci. Podobné závazky vyvstávají z dalších mezinárodních dokumentů. Povinné očkování v České republice, které má silnou podporu příslušných zdravotnických úřadů, představuje odpověď národních úřadů na naléhavou společenskou potřebu chránit zdraví jednotlivce i veřejnosti proti zmíněným nemocem a dávat pozor na jakýkoli klesající trend v míře očkování dětí.
Ve všech rozhodnutích týkajících se dětí má jejich zájem, v souladu s judikaturou, prvořadý význam. Z toho vyplývá, že členské země mají povinnost stavět nejlepší zájem dítěte, a také nejlepší zájem dětí jako skupiny, do základu veškerých rozhodnutí ovlivňujících jejich zdraví a vývoj. Cílem v otázce očkování by mělo být to, aby každé dítě bylo chráněno před vážnými nemocemi. Ve velké většině případů se toho dosáhne tím, že děti jsou v prvních letech svého života plně naočkovány podle očkovacího plánu. Ty děti, které nelze očkovat, jsou nepřímo chráněné proti nakažlivým onemocněním, pokud je v jejich komunitě zachována požadovaná míra proočkovanosti; jejich ochrana tedy stojí na kolektivní imunitě. Tato politika veřejného zdraví je založena na relevantních argumentech a jako taková se shoduje s nejlepším zájmem dětí, které představují její ústřední bod. Soud proto uznal, že rozhodnutí českých zákonodárců prosazovat povinný přístup k očkování je podepřeno relevantními a dostatečnými důvody.
Povinné očkování se týká devíti nemocí, přičemž očkování proti nim považuje vědecká komunita za účinné a bezpečné, stejně jako desáté očkování, pro děti s konkrétními zdravotními indikacemi. Přestože český model prosazuje povinné očkování, nejedná se o absolutní povinnost. Výjimka z této povinnosti se povoluje zejména v souvislosti s dětmi s trvalou kontraindikací očkování. Výjimka se také připouští na základě judikatury Ústavního soudu v případu Vavřička, z něhož se postupně vyvinulo právo na sekulární výhradu svědomí.
Přestože je očkování zcela bezpečné pro velkou většinu očkovaných, nezpochybňuje se, že může být škodlivé pro jednotlivce a způsobit vážné a dlouhodobé poškození jeho zdraví. Vláda uvedla, že na přibližně 100 tisíc dětí každoročně očkovaných v ČR (což představuje 300 tisíc očkování) připadá pět až šest případů vážného, potenciálně celoživotního poškození zdraví. Se zřetelem na toto velmi vzácné, ale bezpochyby velmi vážné zdravotní riziko pro jednotlivce zdůrazňují příslušné instituce důležitost preventivních opatření před očkováním. Mezi ně evidentně patří kontrola možných kontraindikací v každém jednotlivém případě a sledování bezpečnosti používaných vakcín. Soud neshledal v těchto ohledech žádný důvod pro zpochybnění dostatečnosti národního systému.
Ne. Očkování je v ČR zákonná povinnost, nicméně její dodržení nelze přímo uložit, jelikož neexistuje žádná právní úprava umožňující nucené provedení očkování.
Nepřímým způsobem vymáhání této povinnosti je aplikace sankcí. Sankce platná v České republice se dá považovat za poměrně mírnou, jelikož sestává z administrativní pokuty, kterou lze udělit pouze jednou. Stěžovatelé mohli využít plný rozsah opravných prostředků.
Podle názoru soudu nelze považovat za nepřiměřené, když stát požaduje po těch, pro něž očkování představuje nepatrné zdravotní riziko, aby přijali toto všeobecně prováděné ochranné opatření, coby zákonnou povinnost a jménem společenské solidarity, v zájmu nízkého počtu zranitelných dětí, které nemohou z očkování profitovat. Soud dospěl k názoru, že učinění tohoto rozhodnutí bylo ze strany českých zákonodárců učiněno platně a oprávněně z důvodu ochrany zdraví obyvatel.
Ano. Dopady na dětské stěžovatele byly časově omezené. Když dosáhli věku povinné školní docházky, jejich přijetí do základní školy nebylo stavem jejich očkování nijak ovlivněno.
Je to poprvé, co Evropský soud pro lidská práva zkoumal případ takovéhoto typu?
Ano, toto je poprvé, co ESLP vynesl rozsudek o povinném očkování proti dětským nemocem, které jsou lékařské vědě dobře známé.
Jaký soudní orgán o této žádosti rozhodoval?
Rozsudek oznámil Velký senát tvořený 17 soudci 8. dubna 2021.
Jedná se o konečný rozsudek?
Ano – rozsudky Velkého senátu jsou po doručení konečné.
Zdroj: https://echr.coe.int/Documents/Press_Q_A_Vavricka_Others_ENG.pdf
]]>Obvykle se případy u ESLP řeší před malým senátem tvořeným sedmi soudci. O tomto případu však rozhodoval Velký senát o sedmnácti soudcích, který rozhoduje pouze v případech vážnějšího charakteru. Jeho verdikt je konečný.
První případ byl ESLP doručen v roce 2013, dalších pět stížností přišlo v následujících dvou letech. Popis problémů českého systému očkování poskytly soudu formou amicus curiae v roce 2016 dva české spolky, a sice Společnost pacientů s následky po očkování (k přečtení ZDE) a ROZALIO, které před zasedáním Velkého senátu v roce 2020 poslalo amicus curiae nový, aktualizovaný a doplněný o současný stav (k přečtení ZDE).
Na slyšení Velkého senátu zastupovala všechny rodiny advokátka Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv. Za ČR vystupovali jako konzultanti Roman Prymula a Hana Cabrnochová, stát zastupoval vládní zmocněnec pro zastupování státu před ESLP Vít Schorm. Více informací o průběhu slyšení v článku ZDE.
Rozhodnutí Velkého senátu bylo učiněno již v lednu, až nyní však ESLP rozeslal informaci o datu vynesení rozsudku.
Veřejné slyšení proběhne 8. dubna v 11 hodin. Rozhodnutí bude zveřejněno také na www.echr.coe.int.
Podrobnosti k jednotlivým případům jsou k dispozici ve francouzštině na webových stránkách Evropského soudu pro lidská práva. Některým případům se věnovala také česká média:
Video z jednání Velkého senátu ESLP dne 1. července 2020 najdete ZDE
]]>Rodiče měli z očkování obavy kvůli riziku dalšího zhoršení úporného ekzému u nezletilé, který značně snižoval kvalitu jejího života. Ale také kvůli poruše srážlivosti krve u matky a závažným zdravotním problémům po očkování u matčiny sestry. Rodiče vyhodnotili, že podstoupení rizik očkování není v zájmu jejich dcery. Dalším důvodem odmítnutí byla víra a svědomí rodičů spočívající ve východním duchovních směrech a vegetariánství a odmítnutí násilí na zvířatech při výrobě vakcín. Příběh a postoj rodiny je k přečtení na webu spolku Rozalio zde.
Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje v lednu 2020 uložila matce pokutu ve výši 4.500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč, aniž by přihlédla k hlavnímu důvodu odmítnutí očkování, čímž byly zdravotní problémy nezletilé (fotky ekzému i lékařské zprávy byly doloženy), které očkování mohlo zhoršit. Matka k tomu uvedla: „V tento moment jsme naplno pochopili, že instituce zde zainteresované skutečně vůbec nezajímá zdraví dítěte, ale pouze plán a odškrtnutí si jeho splnění v kolonce formuláře. A ty, matko, otče, mlč už!!! Ale v demokracii bychom mlčet neměli. Zdraví dítěte je totiž to nejcennější, co máme. A to není fráze! Jsme připraveni i před soudem obhajovat právo rodičů na to, aby jakožto znalí zdravotního stavu svého dítěte měli právo rozhodovat o tak zásadním zásahu do imunity, jako je očkování.“
Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání s námitkami, že se hygienická stanice nevypořádala s předloženými důkazy, nezohlednila zdravotní stav nezletilé, který mohlo očkování ještě zhoršit, nesprávně aplikovala judikaturu Ústavního soudu ohledně výhrady svědomí. Ministerstvo zdravotnictví ale s ideologickým odůvodněním o správnosti povinného očkování odvolání zamítlo a potvrdilo rozhodnutí hygienické stanice. Uvedlo přitom mimo jiné, že víra ani vegetariánství rodičů očkování nebrání, že od posouzení zdravotního stavu dítěte tu jsou lékaři a že neexistují vědecké důkazy o tom, že by očkování zhoršovalo ekzém.
Matka se proto v květnu 2021 obrátila se správní žalobou na Krajský soud v Brně a navrhovala zrušení rozhodnutí správních orgánů. Argumentovala tím, že její případ splňuje podmínky Ústavního soudu pro uznání výjimky na základě výhrady víry a svědomí a neuložení sankce. Dále namítala, že se správní orgány nevypořádaly s otázkou, co je v nejlepším zájmu nezletilé s ohledem na zdravotní rizika v jejím konkrétním případě.
V následné replice poukázala na podobnou věc – rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 32 A 19/2019-61, kterým byla pokuta za neočkování dítěte zrušena. Zde šlo rovněž o odmítnutí očkování dítěte z důvodu jeho kožních problémů, které sice nebyly lékařsky posouzeny jako zdravotní kontraindikace, které ale byly důvodem, proč rodičům svědomí nedovolovalo dítě očkovat. Krajský soud v Brně daný případ posoudil tak, že jsou splněny podmínky pro uznání výhrady svědomí a neuložení sankce rodičům.
Dne 25. 1. 2023 proběhlo soudní jednání před Krajským soudem v Brně. Soudce Filip Skřivan umožnil oběma stranám se vyjádřit. Zástupkyně ministerstva Diana Kantorová mj. tvrdila, že na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) je systém povinného očkování včetně uplatňování sankcí v pořádku a že ekzém není důvodem pro absolutní odmítnutí očkování, ale maximálně pro odklad, a že v případě dítěte nebyla zjištěna zdravotní kontraindikace. Právní zástupkyně matky poukázala na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně ve srovnatelném případě, kdy pokuta byla zrušena. Také byl soudu předložen zpravodaj Státního ústavu pro kontrolu léčiv o nežádoucích účincích vakcín z roku 2017, z kterého matka také vycházela. V něm byly uvedeny jako hlášené nežádoucí účinky ekzémy a vyrážky, ale také skutečnost, že jde o celkem časté nežádoucí účinky, ale jen výjimečně dochází k jejich hlášení.
Soudce téhož dne vyhlásil rozsudek, kterým zrušil napadená rozhodnutí o pokutě a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Uvedl, že rozhodnutí ESLP sice posvětil systém povinného očkování, ale i s výjimkami ze zdravotních důvodů i z důvodu výhrady svědomí. Dále uvedl, že předmětem řízení nebyla zdravotní kontraindikace, ale posouzení výhrady svědomí. Shledal, že žalobkyně splnila kritéria výhrady svědomí, kterou od počátku uplatňovala konzistentně. Správní orgány namísto toho, aby se zabývaly konzistentností, tak pouze polemizovaly s tvrzeními žalobkyně a zdůrazňovaly veřejný zájem na očkování. Nicméně podle soudu i veřejný zájem musí být prokázán, například, že skutečně dochází k masivnímu uplatňování výhrad svědomí, které ohrožuje proočkovanost.
V písemném vyhotovení rozsudku soud výhradu svědomí shrnul na základě dosavadní soudní judikatury tak, že se může jednat o „jakékoliv tvrzení opírající se o ústavně právní argumentaci, které je vyjádřeno včas, srozumitelně, konzistentně, má hodnotový náboj a příkře neprotiřečí společenskému prostředí. Z povahy věci
vyplývá, že pravdivost nebo racionalita tvrzení nehrají při splnění uvedených podmínek významnou roli – akcentuje se jejich hodnotová povaha. Je na správních orgánech, aby v řízení nebo jiných postupech vztahujících se k problematice povinného očkování uplatněné námitky posoudily z těchto hledisek a své závěry přezkoumatelně odůvodnily.“
Na právní zastoupení rodiny byla vypsána sbírka zde (již uzavřena).