Mateřská škola v Praze 4 v roce 2016 nepřijala dítě, které povinné očkování nemělo. Rodiče nesouhlas s vakcinací zdůvodnili rozporem s morálním principem neubližování či nezraňování, obsaženým v jejich buddhistické víře. Argumentovali tím, že vakcíny jsou testovány na zvířatech a lidech. Zároveň byli členy spolku prosazujícího svobodnou volbu rodičů v očkování dětí.

Splnění očkovací povinnosti patří k podmínkám přijetí do mateřských škol. Zákon o ochraně veřejného zdraví nyní umožňuje přijmout neočkované dítě pouze v případě, že je vůči nákaze prokazatelně imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro zdravotní kontraindikaci.

Městský soud v Praze ovšem dospěl k závěru, že i v řízení o přijetí do školky je nutné zvážit takzvanou výhradu víry a světskou výhradu svědomí. Ústavní soud v minulosti řekl, že na základě jedné či druhé výhrady lze v odůvodněných případech upustit od sankce pro rodiče za to, že nenechali dítě očkovat.

Nepřijetí dítěte do školky sice není sankcí, ale také může mít závažné dopady, správní orgány se tedy musí výhradami přinejmenším seriózně zabývat i v tomto typu řízení. V některých případech pak podle městského soudu mohou převážit individuální zájmy nad veřejným zájmem na ochraně zdraví.

Pražský magistrát s rozsudkem městského soudu nesouhlasil a podal kasační stížnost. NSS ji zamítl. Konstatoval, že správní orgány skutečně musí poměřovat na jedné straně kvalitu a přesvědčivost tvrzení žadatele uplatňujícího výhradu svědomí, na druhé straně pak maximálně akcentovaný zájem společnosti na ochraně veřejného zdraví.

Výjimek podle NSS nemá být mnoho. „Příliš široký výklad a aplikace práva projevovat své náboženské vyznání nebo uplatňovat sekulární výhradu svědomí by mohly vést k rozkladu systému povinného očkování a v důsledku toho být hrozbou pro zdraví zejména těch dětí a dospělých, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou prostřednictvím vakcinace proti daným onemocněním bránit,“ zdůraznil NSS.

Zdroj: ČTK; NSS

Rozsudek-NSS-Materska-skola-1Stáhnout

Asi nejvýstižnější odstavec rozsudku je: „Za situace, kdy zákon o vysokých školách žádnou pravomoc k rozhodování o omezujících podmínkách účasti na prezenční výuce ve vztahu k těm studentům, kteří byli k této formě výuky přijati, nestanoví a současně kdy existovala komplexní úprava ochrany veřejného zdraví, na základě které specializované správní orgány disponovaly pravomocí stanovit podmínky dopadající na studenty vysoké školy ve vztahu k účasti na prezenční výuce, a v obdobných případech vycházely požadavky na testování, očkování či prodělání nemoci z aktů těchto specializovaných správních orgánů, a při zohlednění ústavního práva na respektování fyzické integrity a práva na ochranu soukromí žalobce (tu informací o zdravotním stavu) nemohl zdejší soud dospět k jinému závěru, než že žalovaná neměla pravomoc stanovit a vyžadovat po žalobci splnění jedné z podmínek O-N-T, aniž by takový požadavek vyplýval z aktu příslušného specializovaného správního orgánu na základě pandemického zákona či zákona o ochraně veřejného zdraví (eventuálně jiného zákona).“

Další závěry z rozsudku (zkráceně):

• Obecně formulované oprávnění „rozhodovat o právech a povinnostech studentů“ nelze chápat jako oprávnění zcela neomezené, na jehož podkladě by žalovaná mohla rozhodovat „o čemkoli“.
• Do samosprávné působnosti vysoké školy patří také organizace studia. Posouzení, zda vysoká škola překročila meze samosprávné působnosti, bude vždy individuální a bude se odvíjet od úvahy, zda uplatněná pravomoc souvisí s činností vysoké školy (typicky s výukou) a zda je toliko „organizačního charakteru“, tedy zda nepopírá samu podstatu prezenční výuky a zda není vyhrazena orgánu státní správy.
• V tomto případě nešlo o úpravu organizačních detailů prezenční výuky, ale o úpravu samotného přístupu k výuce. Zároveň omezení bylo vyhrazeno jiným orgánům veřejné moci – speciální zákony komplexně upravují ochranu veřejného zdraví.
• Žalobci, jako studentovi v prezenční formě studia 1. semestru magisterského studijního programu všeobecné lékařství, tak nepochybně svědčilo subjektivní právo studovat jím zvolený studijní program v prezenční formě a na žalovanou dopadala povinnost toto studium umožnit a poskytnout. Případná alternativa v podobě distanční výuky (v případě nesplnění podmínek O-N-T) nemohla nahradit právo žalobce na prezenční výuku.
• S ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva by požadavek na splnění podmínek O-N-T mohl obstát v testu legality pouze tehdy, pokud by vycházel ze zákonného zmocnění.

Celé znění rozsudku najdete ZDE.

V návrhu na zrušení části mimořádného opatření učitelka angličtiny na střední škole podrobně odůvodnila, že rozlišování mezi očkovanými a neočkovanými učiteli:

• je nesmyslné, iracionální a nepodložené vědeckými poznatky, neboť očkované osoby nejsou bezinfekční a také šíří nákazu,
• je v rozporu s účinnou ochranou veřejného zdraví a
• popírá proklamovanou dobrovolnost očkování proti covid-19, neboť touto formou je na neočkované učitele vyvíjen nátlak k očkování.

Dále v návrhu argumentovala zdravotními riziky dlouhodobého nošení respirátoru a celkovou neodůvodněností opatření a absencí dat.

Za zmínku stojí skutečnost, že i když je pod mimořádným opatřením podepsán ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, jeho následník Vlastimil Válek (ministrem od prosince 2021) přijetí tohoto opatření komentoval tehdy tak, že to není šťastné, protože by respirátor měli nosit buď očkovaní a neočkovaní, nebo nikdo.

K návrhu se vyjádřilo Ministerstvo zdravotnictví tak, že absurdně hrozilo, že by explozivní rozšíření infekce mohlo vést k úmrtí desetitisíců až statisíců osob. Co se týká chybějící bezinfekčnosti u očkovaných, ministerstvo odkázalo na rozhodnutí NSS, podle kterého žádné opatření není absolutní, ale podstatné je, že snižuje rizika onemocnění.

Navrhovatelka reagovala replikou, ve které odmítla manipulativní argumentaci ministerstva, rozporovala odborné zdroje, kterými argumentovalo, a poukázala na to, že rizika u očkovaných a neočkovaných jsou odbornou medicínskou otázku, k jejímuž posouzení je nutné nechat zpracovat znalecký posudek. Následně ještě svůj návrh doplnila mj. dalšími studiemi a také informacemi od hygienických stanic, z kterých vyplynulo, že 60-80 % karantén po pozitivitě pedagogů ve školách bylo nařízeno právě po pozitivitě očkovaných pedagogů.

České soudy opodstatněný a podrobně odůvodněný návrh odmítly pro údajnou „zjevnou neopodstatněnost“

NSS ve složení předsedy Zdeňka Kühna a soudců Sylvy Šiškeové a Ondřeje Mrákoty návrh navrhovatelky a desítek dalších učitelů jako zúčastněných osob v březnu 2022 odmítl pro údajnou „zjevnou neopodstatněnost“. Odkázal na svoje jiné rozhodnutí, podle kterého je povinnost nosit respirátor účinný, potřebný a přiměřený nástroj potlačování a předcházení epidemie covid-19. Zcela povrchně, bez vypořádání se s argumenty navrhovatelky uzavřel, že očkovaní a neočkovaní pedagogičtí pracovníci nejsou z hlediska ochrany před infekcí ve srovnatelném postavení. Odmítli nechat zpracovat znalecký posudek s tím, že je podstatné, zda odůvodnění ministerstva vychází z odborných podkladů svědčících zvolenému řešení, a do toho by soud zásadně neměl vstupovat.

Proti usnesení NSS podala navrhovatelka ústavní stížnost, neboť k žádnému faktickému přezkumu nedošlo. Argumentovala porušením práva na spravedlivý proces, neboť se NSS nevypořádal s jejími argumentačními body a jeho úvahy byly v extrémním nesouladu s reálnými daty. Dále poukázala na nesprávné posouzení diskriminace a nesprávné vyhodnocení principu proporcionality.

Ústavní soud ve složení soudců Josefa Fialy, Jana Filipa a Radovana Suchánka v červenci 2022 ústavní stížnost rovněž odmítl pro údajnou „zjevnou neopodstatněnost“ s povrchním odůvodněním, že nebylo shledáno porušení ústavněprávního rozměru. Ústavní soud se přitom vůbec nezabýval ústavněprávními námitkami stěžovatelky.

Navrhovatelka v prosinci 2022 podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Komentář právní zástupkyně Zuzany Candigliota k rozhodnutím českých soudů: „Bohužel soudy ve věci covidu a diskriminace neočkovaných vůbec neplní svou funkci, ignorují naše argumenty, neřídí se jinak platnými principy pro ochranu lidských práv a svobod a dokonce je ani nezajímá, zda ministerstvo odborné otázky, na základě kterých plošně zasahuje do lidských práv a svobod, posoudilo odborně správně. Soudy v těchto věcech plní roli ideologického obhájce státu a jeho nekompetentních úředníků.“

Podniknuté kroky:

• listopad 2021 – návrh na zrušení části mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN
• listopad 2021 – vyjádření Ministerstva zdravotnictví k návrhu
• prosinec 2021 – replika k vyjádření ministerstva
• únor 2022 – doplnění argumentace a změna návrhu s ohledem na změny napadeného opatření
• březen 2022 – další doplnění argumentace a změna návrhu
• březen 2022 – odmítnutí návrhu pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2022, č. j. 10 Ao 26/2021-187
• červen 2022 – podání ústavní stížnosti
• červenec 2022 – odmítnutí ústavní stížnosti usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1450/22
• prosinec 2022 – podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva

(Photo by Aman Abdulalim on Unsplash)